Na poslední chvíli, když už jsem se pomalu začala odličovat, za mnou ještě přišel Alan, jestli bychom nenafotili vzadu za budovou na schodech pár fotek, dokud nám slunce úplně nezmizí. Tak jsem si oblékla co jsem měla na vrchu kufru, vylezla po schodech na verandu, která hrozila každým okamžikem zhroucením a ještě jsme udělali pár fotek na rozloučenou z AZSO. Tady jsem si pochvalovala, že vážím tak málo a že mně shnilá prkna ještě unesou - prkna, která pro mě 3 dny znamenala svět.

zpět - BACK